Areál sboru se skládá z několika částí, je sevřen na složité svažité parcelaci mezi ulicemi Farského a Budějovickou k západnímu průčelí přiléhá schodiště spojující obě ulice² a k východnímu průčelí další zástavba města.

První úvahy na zbudování sboru v Táboře se datují již do roku 1920, avšak vážněji se tímto úkolem začal zabývat až František Bílek, který načrtl návrh sboru v roce 1928. Roku 1932 se záležitost stala již neodkladnou, jelikož toho času církev využívala klášterní kostel na Masarykově náměstí a tento měl být co nejdříve navrácen. Církev získala 15. září 1932 pozemek na významné třídě mířící z centra Tábora směrem na České Budějovice. Pozemek byl poměrně obtížně zastavitelný, jednalo se o proluku mezi dvěma činžovními domy, z jihu přiléhal k Budějovické ulici a na severu se přimykal k Farského ulici. Projekt zpracovávali pražští architekti Kabeš a Vejrych. V roce 1935 Vejrych s Kabešem dodali dva ideové návrhy na nový sbor. Konečná verze projektu byla schválena v únoru 1938 a 11. července byla stavba zahájena. Výstavba probíhala rychlým tempem, v květnu již byla stavba omítána „stříbrošedou bělí“ a dokončena byla o necelý rok později 6. července 1939. V bytech ve farní budově bydleli kapitán četnictva, farář, dva duchovní a správce sboru. Roku 1944 byla zadána firmě Skopek stavba varhan, z původně uvažovaných plánů na dvoumanuálové varhany vlivem nesnadné ekonomické a zásobovací situace během války nedošlo. Do sboru byly instalovány do současnosti dochované jednomanuálové varhany až roku 1946. ³

Do kněžiště bylo v březnu 1947 umístěno sousoší Božích bojovníků – Kristus, Jan Žižka, Jan Hus, Jan Amos Komenský a Petr Chelčický od táborského sochaře Jana Vítězslava Duška. V roce 2010 se dokončily opravy budovy, malování i rekonstrukce varhan. Budova je využívána nejen věřícími, ale i ke kulturním účelům.⁴