Přesné okolnosti a údaje o vzniku Ledenic neznáme. Nejstarší nepřímá zmínka je v listině ze 13. července 1278, ve které vystupují bratři Jakub a Oldřich Ledeničtí. Nebyli to ale majitelé. Pouze své přízvisko odvodili od místa, z něhož pocházeli a které tudíž už muselo existovat. Majiteli sídla byli páni z Krumlova, jedna z odnoží Vítkovců.³

Na Vápenickém kopci bylo objeveno mohylové pohřebiště z 9. století. Velký požár poničil městečko v roce 1553 a opět v roce 1865. Kromě požárů jej pustošily i mnohé povodně. Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1877, Sokol v roce 1897. Roku 1951 vzniklo výrobní družstvo Ledenický nábytek.⁴

Kostel vznikl jako raně gotická stavba okolo roku 1300, věž přibyla až v roce 1776. Za poslední dvě století byla stavba několikrát upravována. Na kostelní věži se nacházely čtyři zvony z let 1725 až 1826. V průběhu obou světových válek byly zvony zrekvírovány. V roce 1948 byly objednány nové zvony. Ledenický kostel se dnes pyšní pěti zvony. Z vnitřního vybavení stojí za zmínku kamenná křtitelnice z doby kolem roku 1750. Hlavní oltář, byl v roce 1846 nově rekonstruován. Jeho původní podoba dnes není známá. Oprava v 19. století byla tak důkladná, že se i odborná veřejnost dlouho domnívala, že byl nově vyroben v neobarokním slohu. Až restaurátorský průzkum v roce 2005-6 ukázal, že se jedná o původní, zčásti zrekonstruovaný barokní oltář. Kolem kostela byl hřbitov, na kterém se pohřbívalo až do roku 1971. Pochován je zde i farář, senátor, národohospodář, publicista a velký dobrodinec Ledenic Jan Kroiher (1914-1948). V roce 1991 byl zrušen a většina hrobů byla odstraněna.⁵

Prvního učitele měli v Ledenicích v roce 1684 a snad již tehdy tu stávala prostá dřevěná školní budova. Z kapacitních důvodů byla několikrát rozšiřována, až v  roce 1887 proběhla přístavba prvního patra. Během tří měsíců roku 1925 přibylo ještě další poschodí a celý objekt získal také novou pohlednou fasádu. V průčelí budovy je umístěna pamětní deska ruského violoncellisty Mstislava Rostropoviče, který mj. stál u vzniku zdejší hudební školy.⁶

Pranýř z roku 1774 nahradil starší dřevěný, který byl poškozen ohněm. Pranýř sloužil k připoutávání a veřejné potupě všelijakých provinilců. V roce 2001 byl rekonstruován sochařem Ivanem Tláškem.⁷

Kašnu postavil v roce 1891 kameník Jan Smolík z Besednice (předcházela jí kašna dřevěná). Jejím zřízením městys částečně mírnil problém s nedostatkem vody, a  proto bývala zakryta dřevěným bedněním proti znečišťování. Roku 1970 byla zavezena, ale v  roce 2001 provedl sochař Ivan Tlášek její generální opravu. Vrátila se do ní voda, získala nový ozdobný prvek a hlavně byla přesunuta na pohledovou osu vchodu do školní budovy.⁸

První písemná zpráva o radnici pochází z roku 1291.⁹

K Ledenicím se váže pověst o zničení zdejšího hradu, který tady stával snad již na konci 13. století. Za husitských válek si hrad měl podpálit sám majitel Oldřich z Rožmberka a uprchnout podzemními chodbami do Třeboně. Vyčkávající husité, když viděli, že hrad nedobijí, trpěli a pykali za otálení s útokem. Místu, kde měli ležení, se začalo říkat „Pykov“.¹⁰

Ledenice se mohou pochlubit i známými rodáky a hosty. Rodáky jsou Ferdinand Sládek, sběratel lidových písní, divadelník Josef Stejskal, popravený za heydrichiády, hokejový reprezentant Vlastimil Hajšman, lékař Antonín Rubín, průkopník radiologie a dorostového lékařství, a hudebník Jaroslav Kohout, který již 55 let vede třeboňský orchestr a je díky tomu zapsán v české knize rekordů. Hosty a návštěvníky jsou Mstislav Rostropovič, výrazná hudební postava 20. století, který měl k Ledenicím velmi vřelý vztah a pobýval tu celkem čtyřikrát. Dětství zde prožili nebo sem k příbuzným jezdili herečka Alena Vránová, malíř Adolf Born nebo biolog Jiří Velemínský. Zajímavé postavy spravovaly zdejší farnost, především je to literárně činný Karel Müller a František Jan Kroiher, který byl také senátor, čelný funkcionář peněžních ústavů a církevní reformátor.¹¹

Ledenice také prosluly truhlářským řemeslem. Za tradici a věhlas truhlářství a nábytkářství vděčí píli zdejších mistrů a ceněným výrobkům z kvalitního dřeva. Truhlářství se tady výrazněji prosazovalo od poloviny 19. století. Za první republiky zde bylo v  provozu přes 100 truhlářských živností, dnes jich je okolo dvaceti.¹²