Zřícenina Kozího hrádku zaujímá nízký ostroh v údolí Kozího potoka. Poprvé je zmiňován roku 1377, kdy se po něm píše Vlček z Kozího. Od roku 1396 byl majetkem Jindřicha z Hradce. V roce 1406 je zde doložen Vilém z Újezda. Jeho synové Ctibor a Jan na hradě hostili mistra Jana Husa, jehož dva zdejší pobyty, spadající do let 1412-1414, byly vyplněny kazatelskou činností a literární tvorbou. Na Kozím hrádku Hus napsal slavnou Postilu a latinský spis DeEcclesia (O církvi). Zánik Kozího hrádku nejspíše přinesla vojenská akce Albrechta Habsburského okolo roku1438.1 „Roku 1446 hospodářské zázemí hradu, o němž se při této příležitosti již vůbec nehovoří, získalo město Tábor. Tou dobou už byl zjevně pustý, tento stav je však poprvé výslovně konstatován až v roce 1542. Jako místo úzce spjaté s osobností mistra Jana Husa i husitstvím se zejména se vzrůstajícím českým národním sebevědomím v 19. století zaniklý hrad těšil značnému zájmu nejširší veřejnosti. Ten vyvrcholil v letech 1899-1929 vykopáním jeho pozůstatků sezimovoústeckým učitelem a badatelem Josefem Švehlou. Současný stav zříceniny je výsledkem značně tvrdě provedených památkových úprav nedávné doby.“2
Podoba hospodářského zázemí, které leželo mezi potokem a hradem, není známa. Hradní areál zajišťoval na východní straně tok potoka upravený do podoby prvního příkopu. Na něj navazoval okružní příkop, před nímž byl val. Na své koruně zřejmě nesl palisádu a na jihovýchodní straně i obranný srub.3
Po mostě přes čelní příkop se vcházelo průjezdem dlouhého branského stavení na nádvoří předhradí. To po jižní straně lemovala dlouhá hospodářská budova, jejíž východní ukončení tvořila hradní kuchyně. Při protilehlé severní hradbě je hradní studna. V její blízkosti bylo možno klenutým schodišťem sestoupit do místnosti v širokém, níže položeném parkánu, který obíhal jádro. Jeho značné rozměry umožnili při parkánové hradbě umístit hospodářské a provozní objekty.4
Jádro hradu od předhradí již neodděloval žádný další příkop.5 Druhou, kulisovou, branou se vstupovalo do stísněného prostoru nevelkého jádra, které zaujímalo nejvyšší místo hradu. Jeho středu dominovala volně stojící obdélná obytná věž. Vstup do jejího patra umožňoval můstek spojující ji s ochozem obvodové hradby, dnešní průraz v jižní stěně přízemí je nešťastným novotvarem. Kromě věže stála v jádře na západní straně ještě dvouprostorová budova identifikovaná podle nálezů zuhelnatělého obilí jako sýpka.6