Roku 1377 dal císař Karel IV. v manství Ondřeji staršímu z Dubé, který do roku 1394 působil ve funkci nejvyššího sudího Království Českého a je autorem právnického spisu Práva zemská česká. V období mezi červencem 1412 a březnem 1413 na Zlenicích umírá bez potomků. Zlenické panství jako královské léno potom získali Boček starší z Poděbrad a Půta III. z Častolovic. Od nich je pak v roce 1415 koupil Kuneš z Konojed. Poté se vystřídalo mnoho majitelů, až hrad Zlenice v držení Zdeňka III. z Postupic zanikl. Jak vyplývá z žádosti o převedení manského závazku na jeho myšlínské panství, byl hrad v roce 1465 již pobořen a opuštěn. Archeologický průzkum sond v prostoru brány předhradí a jihozápadní stěny věžového paláce prokázal, že Zlenice byly dobývány a záměrně zničeny. Není však zřejmé, zda tyto události spolu souvisí nebo proběhly za různých okolností a dělí je delší časový úsek.

Hrad byl založen na ostrožně nad pravým břehem řeky Sázavy obtékané Mnichovickým potokem. Předhradí, přes které vedl přístup do hradu, bylo situováno na klesajícím konci ostrožny. Příchozí musel nejprve skrz předsunuté zemní opevnění (val) a přes čelní příkop vstoupit po padacím mostě kulisovou branou v parkánové hradbě do parkánu, který z čela a ve svahu opevňoval předhradí i jádro. Teprve z něj mohl čtverhrannou, dovnitř otevřenou branou, uzavíratelnou pouze vraty, vstoupit do vlastního předhradí. V něm společně s další, dnes již zcela zaniklou provozní zástavbou lehčí konstrukce, stávala velká dvouprostorová budova vyplňující téměř celou jižní stranu předhradí. Její hospodářský charakter potvrzují nálezy z dosavadních sond. Je zde možné předpokládat stáje a sýpku.

Do jádra hradu se vstupovalo po mostě přes druhý příkop drobnou věžovitou branou vybavenou padacím mostem kolébkové konstrukce a tedy i vlčí jámou. Brána umístěná poměrně vysoko nad terénem byla zřejmě přístupná po dřevěné rampě. Další brána mezi věžovitým palácem se zaobleným nárožím a čelem severozápadního křídla umožňovala vstup úzkým dvorkem na nádvoří jádra.

Jádru dominoval zmíněný věžovitý palác, jehož zbytky jsou dodnes nejvýraznějším prvkem pozůstatků hradu. Archeologický průzkum odhalil půdorys o rozměrech přibližně 8 × 16 metrů a vstup do přízemí v jihovýchodním koutě nádvoří. Ve druhém patře obsahoval valeně zaklenutou místnost s hrotitým oknem. Do nejvyššího, mladšího patra byla vestavěna roubená komora.

Nádvoří rozdělovala ve starší stavební fázi příčná hradba s branou, jejíž špaleta se zachovala na stěně paláce. Jádro obklopovala palácová křídla. Obvodová hradba za východním palácem byla nad mohutným, zadním příkopem protažena v oblý břit a zevnitř k ní byl přizděn pilíř, nejspíše související s můstkem k prevétu.

V prostoru svahu mezi vnější a vnitřní parkánovou hradbou na jihovýchodní straně jádra stávala okrouhlá věž, dnes již zcela zaniklá. Na ostrožně za hradem se dochovaly pozůstatky obléhacích prací.

Areál hradu prošel, jak postupně ukazuje soustavný výzkum, několika zásadními přestavbami a jeho podoba se výrazně měnila. Popis vývoje hradu a jeho interpretace je tak komplikovanější, než jak se doposud soudilo.

Na jednom ze snímků se objevil záhadný bledý obličej. Netušim, co to je a po více jak sedmi letech to tam už asi nebude.