Louzek je příkladem malého hradu se čtverhrannou, možná obytnou, věží v severozápadním nároží jádra, která spolu s příkopem a valy na západní a severní straně chránila hrad před útoky z planiny před ním. Jihovýchodní nároží věže je dochováno v podobě vysokého torza. Do věže se vstupovalo portálem v prvním patře. Palác byl postaven na jižním okraji skalní stěny. Vnější stěna paláce byla v počáteční fázi rozvoje hradu nad zděnou podezdívkou z části dřevěná. Mezi věží a jižním palácem se nacházejí pozůstatky brány.

Zbytky zdiva ukazují, že v další fázi stavebního vývoje měl hrad dvojici křídel. Severní připojené k velké věži, a zvýšené již zděné jižní křídlo. Z něho se dochoval pro zříceninu charakteristický fragment zdi s velkými okny. Další stopu mladšího stavebního vývoje také představuje vznik budovy v prostoru vstupu do jádra mezi jižní stranou věže a severozápadním nárožím jižního paláce. Již tak stísněné nádvoří bylo možná obestavěno také z východní strany.

Při tomto řešení ovšem zůstal nejvyšší bod skalního útvaru před západním čelem jádra. To bylo z obranného hlediska nevýhodné a tak z něj byla v poslední fázi vývoje hradu učiněna vnější, před vnitřním příkopem ležící, část jádra. Na severovýchodní nároží skalního útvaru byl připojen vysoký val a na jihozápadní nároží další brána.

Přístup byl ve vnější části jádra kryt přirozeným skalním útvarem, do jehož úbočí byl zasekán, takže byl z plochy před hradem prakticky nezasažitelný. Pod jihozápadním nárožím se ve svahu zachovala část zdiva vnější části jádra. Další neméně hluboký příkop obíhal spolu s masivním a vysokým valem v oblé křivce obě části jádra až k jižnímu svahu nad řekou.

Vedení přístupové komunikace po jižní hraně planiny umožňovalo její podstatně lepší kontrolu a velmi omezovalo možnosti útoku na brány, které ji přepažovaly. Zásekem neupravená část skály je v podstatě srovnána, ale nevykazuje žádně jednoznačné stopy zástavby. Mohl na ní po celé délce být obranný srub.

Protáhlý areál hospodářského předhradí byl připojen k jižní hraně terénního útvaru. Od jihu tak bylo předhradí chráněno strmým svahem k Malši. Na západní a zejména severní straně předhradí chránily podstatně méně masivní valy, příkop a patrně také srub.

Vše je zpracováno podle knihy Tomáše Durdíka „Hrady na Malši“.¹ Ve stručné podobě naleznete informace také na Wikipedii.org.²