„Středověké myšlení je zcela zásadně spjato s křesťanským náboženským zážitkem a se základním textem, který jej ukotvuje - s Biblí. Při přechodu od antiky k evropskému středověku je ovšem zachována kontinuita, neboť počátky křesťanské filosofie se časově shodují se závěrečnou fází antiky.“1
„Patristika (pater = lat. otec) zahrnuje časový úsek od éry apoštolů až do cca r. 800. V rámci rané fáze tohoto proudu jde spíše o obhajobu křesťanských východisek v konfrontaci s antickým filosofickým dědictvím a o vymezení základních dogmat (dogma = nepochybně pravdivá teze). Ve vrcholné podobě pak patristika rozpracovává přijaté ústřední principy v ucelený systém.“2
„Scholastika (schola = lat. škola) kvete v rozpětí mezi 8. a 15. stol. a vyznačuje se precizací metod a důslednou systematičností, přičemž její ambice sahají k postihu harmonického celku kosmu i základních úkolů a směřování lidského života. Zatímco pro první staletí středověkého myšlení je příznačný silný vliv platonský, scholastika - zvláště ve své vrcholné formě - zřetelně tíhne k Aristotelovi (zprostředkovanému arabskou a židovskou středověkou filosofií), kterého povyšuje takřka na nedostižitelný kánon“ filosofické práce.3
„V těsném sousedství těchto proudů se objevuje křesťanská mystika, která představuje specifický svět a zvláště ve vrcholném středověku nabývá mimořádně zajímavých filosofických forem.“4
