„Za zmínku stojí alespoň německý mystik Johannes Eckhart [...] (1206-1327). Myšlení Mistra Eckharta krouží především kolem pojmů duše a Boha. Duše je stvořena k obrazu Božímu - což znamená, že v sobě zahrnuje stejně jako její vzor trojjedinost. Sestává ze tří sil - poznání, hněvání se a chtění, jimž jsou přiřazeny tři základní ctnosti - víra, naděje a láska. Avšak jako je trojjediný Bůh jediným božstvím, tak i nad oněmi třemi duševními potencemi hoří mystická jiskérka, která se po celý život obrací ke svému zdroji - Bohu. Cílem člověka je být otevřen volání této jiskřičky, vystoupit ze sebe a splynout s božstvím - tedy vyvarovat se hříchu, oprostit se od pozemských věcí a nakonec i od sebe sama vzdáním se vlastní vůle.“1
„Učení Eckhartovo naráželo na četné nepřátelské postoje, což dokládá prastarou pravdu o obtížné komunikaci systémově budovaného náboženství a vyhroceně extatických aktů víry konkrétního člověka.“2
