„Nejvýznamnějším představitelem atomismu byl Démokritos z Abdér (asi 470-360 př. n. l.). [...] Na poli filosofie formuloval nauku o ‚plném‘ a ‚prázdném‘. Toto stanovisko vychází z opozice vůči Elejské škole - totiž vůči jejímu tvrzení, že neexistuje pohyb a mnohost, a jedinou skutečností je tudíž neměnné jedno. Démokritos soudí, že svět sestává z plného jsoucna, které vyplňuje prostor, a z nejsoucího prázdna. ‚Plné‘ je tvořeno nespočetnými, smysly nevnímatelnými tělísky, jež nevznikají, nezanikají, jsou neměnná a nedělitelná - Démokritos je nazývá atomy (atomos = nedělitelný). Jednotlivá jsoucna povstávají skládáním atomů a jejich zánik je důsledkem rozkladu na tyto základní jednotky.“1
„Nesčetné atomy se ustavičně pohybují v nekonečném prostoru (jejich pohyb umožňuje právě prostor - tedy prázdno), srážením, odrazy, míšením, shlukováním a rozpojováním povstávají a hynou mnohé světy i vše viditelné v nich.
I člověk se skládá z atomů, a to jak jeho tělo, tak duše. (Duše je tudíž také materiální, byť se jedná o hmotu nesmírně jemnou). Vzhledem k popsanému mechanismu pohybu atomů je i duše určena k zániku.
Démokritův systém nazýváme materialistickým - neboť vše jsoucí má materiální (látkovou) povahu. Jeho vliv zasahuje až do současnosti a je jedním ze základních kamenů vědeckého obrazu světa.“2
