„Vlastní řecká filosofie se počíná teprve tehdy, když se cítila potřeba vysvětlovat jevy nikoli z proměnlivé vůle bohů, nýbrž z přirozených příčin. Tak vznikla nejstarší filosofie, zvaná přírodní.“ Řekové přejali od východních národů jednotlivé vědecké poznatky a upravili je v systém.1
Na přelomu 7. a 6. století př. n. l. vznikla v řeckých obcích Malé Asie (Milét, Efesos) nová možnost dialogu se světem - filosofie (filosofia podle filein = milovat, sofia = moudrost). Intuitivní, neurčitý způsob rozumění ustupuje potřebě výslovných otázek a odpovědí. Člověk - otřesen znejistěním dosavadních norem - se snaží znovu založit smysl pomocí nezávislého myšlení, které se nespokojí tím, co zná od předků, ale touží pochopit řád věcí jaksi samostatně.2
Předmětem filosofické otázky se stává nejprve říše přírody, život obklopující nás ze všech stran, koloběh vznikání, zanikání a změny, jehož jsme součástí, ale z nějž se zároveň svým myšlením vymykáme.“3
