Hlavní stránka > Filosofie > Milétská filosofie

Milétská filosofie

Fyzis

Milétští myslitelé hledají odpověď na otázku: „jaká je základní přirozenost (fyzis=zdroj života) světa?“ Tuto přirozenost pokládají za počátek (arché) všeho a neměnný podklad vší změny.1


„Díváme-li se na rostlinu, např. růži,“ pozorujeme její „viditelné části (stonky, listy, květy). Chceme-li jí porozumět hlouběji, zjistíme, že vše zřejmě vyrůstá ze skrytého kořene, který je zdrojem“ jejího života. „Miléťané hledají kořen přírody, zdroj jejího života.“2


Thalés z Milétu

Thalés z Milétu (asi 624-545 př. n. l.) -astronom, inženýr i politik (proslavil se především předpovědí zatmění slunce v r.585 př. n. l.) pokládal za takovou“ přirozenost, z níž vše vyrůstá, vodu. Snad si ji můžeme představit jako „vlhkou propast bez mezí,“ z níž se rodí svět.3


Nietzsche krásně napsal: „Zdá se, že řecká filosofie začíná [...] větou, že voda je původem a mateřským klínem všech věcí.“ V ní již, i když ve skrytém stavu, „je obsažena myšlenka ‚vše je jedno‘.“ Tato věta z něj dělá filosofa.4 To řekl na základě pozorování „o proměnách a výskytu vody - přesněji řečeno vlhkého“.5


Anaximandros z Milétu

Anaximandros (asi 610-545 př. n. l.) autor díla O přírodě, z nějž se nám zachovalo několik zlomků, je nepochybně filosoficky nejvyspělejším představitelem milétské školy. Vytvořil mimo jiné vizi země v podobě válce vznášejícího se v prostoru a teorii vzniku života ve vodě a jeho postupného přenesení na souš. První formuloval představu, že člověk povstal původně z živočichů jiného druhu. Jako základ všeho chápe apeiron (bezmezno), bezmezný princip nesmyslové (smyslově nevnímatelné) povahy.6

Někteří filosofové dali do oběhu tento nápad: „Představme si cestu k horizontu, kterého se nelze nikdy dotknout, neboť naším postupem ustupuje a beze změny trvá. Apeiron lze považovat za poslední horizont.“7

„Apeiron je bezmezné; [možná lépe: neohraničené, neomezené, neurčité a tedy i smyslově nevnímatelné] nemá-li meze, nemá ani tvar, protože beztvaré nezačíná ani nekončí, nedá se uchopit.“8

Věci z něj povstávají a vzájemným hraničením se „navzájem vymezují, dotvářejí a posléze zahlazují. Za vznik se platí zánikem - opět do apeiron, které jediné ani nevzniká, ani nezaniká.“9

Anaximenés z Milétu

Anaximenés (asi 585-525 př. n. l.) stanovil za základní živel vzduch. „Z něj vše povstává zhušťováním a zřeďováním se v něj opět obrací. Vzduch je životem a pohybem jsoucího, je neviditelný, a přesto existuje, vše prostupuje i obklopuje. I když je sám beztvarý, zakládá tvářnosti. Tvoří duši všeho. (i v češtině mají slova vzduch, duch, duše, dech totožný slovní základ).“10

Diogenés z Apollonie

Pozdější stoupenec milétské filosofie Diogenés z Apollonie (kolem 430) se shoduje s Anaximenem v tom, že za počátek věcí uznává vzduch, přiděluje však vzduchu i vlastnosti duševní, rozum a vědění. Chápe jej jako princip myslící a rozumný, jenž vším proniká a ve všem jsoucnu působí pohyb, život, vnímání i myšlení. Přetváří tedy starší milétské učení, aby jej obhájil proti myšlení Anaxa­gorovu, všímaje si více přírody.11

Závěr

Milétští „myslitelé se snaží pochopit svět z něj samého, domýšlejí svá smyslová pozorování a jejich úsilí ústí v představě jediného základního principu (monismus), který je neměnným podkladem měnlivostí věcí a dějů, základní přirozeností, na níž se vše účastní. Svět je chápán jako jeden, věčný, nestvořený, živý organismus.“12


  1. TULKA, J. Společenské vědy do dlaně pro střední školy, s. 144
  2. TULKA, J. Společenské vědy do dlaně pro střední školy, s. 144
  3. TULKA, J. Společenské vědy do dlaně pro střední školy, s. 144
  4. NIETZSCHE, F. Filosofie v tragickém období Řeků, s. 18
  5. NIETZSCHE, F. Filosofie v tragickém období Řeků, s. 19
  6. TULKA, J. Společenské vědy do dlaně pro střední školy, s. 145
  7. TULKA, J. Společenské vědy do dlaně pro střední školy, s. 145
  8. TULKA, J. Společenské vědy do dlaně pro střední školy, s. 145
  9. TULKA, J. Společenské vědy do dlaně pro střední školy, s. 146
  10. TULKA, J. Společenské vědy do dlaně pro střední školy, s. 145
  11. KRÁL, J. Přehled dějin filosofie I., s. 13
  12. TULKA, J. Společenské vědy do dlaně pro střední školy, s. 146
  • < Filosofie
  • Počátky filosofie
  • Milétská filosofie
  • Pýthagorás a pýthagorejci
  • Hérakleitos z Efesu
  • Elejská filosofie
  • Pluralisté
  • Řečtí atomisté
  • Sofisté