Karel Marx náleží dozajista k nejpůsobivějším a nejkontrover­znějším filosofickým zjevům novověku.¹

„Základní inspirací Marxova systému je nepochybně zmíněná hegeliánská dialektika, k níž se druží vliv francouzských revolučních teorií a staršího německého materialismu. (Materialismus spatřuje základ všeho v nevědomém pohybu hmoty - materie, v níž se na určitém stupni vývoje utváří vědomí.) Lze konstatovat, že Marx přejímá Hegelovu metodu, ale naplňuje ji odlišným obsahem.

Neexistuje nic absolutního - je pouze proces nepřetržitého vznikání a zanikání, který se děje jakoby ve spirále. Občas vývoj dochází ke stupni, na němž už se jednou ocitl, nyní ale jde o vyšší úroveň téhož. Vývoj se děje ve skocích, revolučně, katastroficky - v rámci určité etapy dynamicky narůstají rozpory tak dlouho, až tlak kvantity vyvolá kvalitativní zlom. Mluvíme o dialektickém materialismu.²

Marx neaplikoval dialektický materialismus jen na pohyb hmoty - což je dosti krajní a vzdálený pojem, ale také na život společnosti v dějinách, na které pohlíží jako na ustavičné zápolení antagonistických (nesmiřitelně protikladných) skupin, zvaných třídy.

Třídy se utvářejí podle vztahu a přístupu ke společenskému bohatství. Ovládaní a vykořisťovaní, kteří jsou odsouzeni k asymetrickému postavení a kterým vládnoucí a vykořisťující odnímají výsledky jejich práce, usilují o proměnu společenských řádů. Panující - vykořisťující třída pochopitelně veškerým změnám brání. Rozpory se stupňují - kvantita přechází v kvalitu - a nastává výbuch revoluce, bořící zastaralé a neadekvátní uspořádání - přichází nová etapa.

Celé dějiny jsou pro Marxe jen střídáním podob třídního boje. Dějinný pohyb má však optimistické vyústění: poslední - proletářská - revoluce smete fázi kapitalismu a nastolí zespolečenštěním zdrojů bohatství (výrobních prostředků) a odstraněním soukromého vlastnictví stav, v němž budou rozpory definitivně překonány, třídy zaniknou a s nimi také kořen historického zla.

Zde Marx materialista poněkud ustupuje Marxovi ideálních vizí zbarvených utopicky.

Důraz na tyto motivy marxistického učení spolu s podstatným zjednodušením celé vize přinesly modernímu světu nejedno překvapení v podobě totalitárních sociálních experimentů.“³