Podle J. G. Fichteho možnost prohloubení poznání spočívá v rozpoznávání nekonečných možností, kterým vládne člověk v hloubce sebe sama. Je třeba sestoupit k těmto niterným zdrojům, abychom pochopili, že žádné „ne-já“ není. Vnější svět má spíš povahu nároku, který „já“; klade na sebe samé, aby mělo motivaci ke stupňování a růstu.¹