Zpočátku neexistovalo jednotné oblečení a víceméně se podobalo kroji. Většina spolků volila šedou nebo tmavě modrou uniformu podle vzoru německých veteránů. S novým rakouským říšským svazem došlo i na jednotné uniformy, když C. k. ministerstvo vnitra vydalo 10. dubna 1900 předpis o služebních uniformách. Klobouk byl podle předpisu vyhotoven z pevné černé plsti s mírně rozšířeným dnem (šíře krempy vpředu i vzadu činila 1,6–2,1 cm směrem dolů, po stranách 3,5–4,5 cm zvednutá). Na levé straně se nosil usazen kovový hořící granát zdobený císařským korunovaným orlem a monogramem FJI (Franz-Joseph I.). V plamenech granátu se ukrývala trubička k zastrčení zelených kohoutích per. Uniforma sestávala z vlněné bundy ve státní tmavě zelené barvě s dvěma řadami po osmi žlutých kovových knoflících s vyraženým písmenem „V” (Veteran) a černých dlouhých kalhot. Bundu zdobil červený límec, manžety a červené lemování. Černý kabát měl stojáček a manžety lemované taktéž červeně, vzadu tzv. dragouna a vpředu dvě řady kovových žlutých knoflíků po šesti. Límec kabátu a bundy zkrášlovaly emblémy hořících granátů. Uniformu doplňovaly bílé kožené rukavice. Symbolem odvahy a nezávislosti (ale i vojenského stavu) bylo odjakživa nošení poboční zbraně. Císařským dekretem ze dne 4. července 1914 poboční zbraň povolena. Nejprve to mohla být jakákoliv šavle, později byl předpisem (o služebních uniformách) důstojníkům a mužstvu vzor šavle taktéž upraven.²