Protože měl olomoucký biskup i titul knížete a mnohdy měl na starost přímo velení obrany Moravy, byla nedílnou součástí jeho dvora i garda plnící funkci ochrannou a reprezentativní. Písemně doloženou ji máme z období vlády Karla II. Lichtenštejna – Kastelkorna (biskupem 1664 – 1695). Čítala přibližně 20 – 30 mužů. Kromě ceremoniálních funkcí spojených s pobytem (arci)biskupů na kroměřížském zámku pomáhali gardisté i s posílením bezpečnosti ve městě, což bylo zejména během revolučních let 1848/49 a při setkání cara s rakouským císařem r. 1885, kdy spolupracovali s místními ostrostřelci. Posledním arcibiskupem, který gardu aktivně využíval, byl kardinál Bauer na počátku 20. století. Za jeho nástupce kardinála Skrbenského byla garda po vzniku republiky zrušena.1
Celou strážní hotovost tvořil velitel, šest gardistů a bubeník. (Jeden gardista je skryt za velitelem. Je vidět pouze jeho puška.)
Na pohlednicích je vyobrazena uniforma z přelomu 19. a 20. století.
Základní barvy uniformy jsou černá a červená. Medvědice je s postříbřeným znakem aktuálního biskupa. Černý frak střihu z dob napoleonských válek je nápadný špičatými revery, to znamená červenými klopami na hrudní části. Nárameníky, límec a manžety na rukávech jsou též červené. Kalhoty klasického střihu jsou opatřeny 4 cm širokými lampasy. Bandalír a závěsník na šavli a bodák jsou z bílé kůže. Rukavice jsou z bílé jelenice. Na bandalíru je postříbřený granát. Větší je na kožené patrontašce. Křesadlovou mušketu vz. 1798 ráže 17,58 mm nosili gardisté vždy s nasazeným bodákem.2
„Z hlediska personálního obsazení dostávali v gardě přednost muži s absolvovaným vojenským výcvikem. Velitel tělesa v hodnosti gardového poručíka či kapitána musel projít službou armádního důstojníka. V běžném dni sloužili u rezidence vždy dva muži, celou strážní hotovost pak tvořil velitel, šest gardistů a bubeník.“3