Výsledkem složitých jednání bylo 28. října 1934 vyhlášení Národního sjednocení,
reprezentujícího volební souručenství několika pravicových stran.1
Po vzniku tohoto uskupení byl zformován spolek Mladé národní sjednocení, představujícím
poměrně početnou a dosti nezávislou součást struktur Národního sjednocení. Mládež
působila jako pořadatelská podpora nebo pomocná služba při nejrůznějších stranických
akcích, scházela se však také jako potenciální nová generace politiků.2
Dne 22. dubna 1936, kdy byla prezidentu zemského úřadu zaslána zpráva o založení
Šedé legie, jinak zvané též Svaz Šedé legie, za oficiální zahájení její existence.3
Členem legie se mohl stát pouze člen Mladého národního sjednocení.4
Uniforma sestávala z šedé košile, tmavě modrých kalhot, tmavě modré vázanky
a tmavě modré lodičky, na jejíž levé straně se nacházel úzký proužek
v národních barvách. Zimní doplněk představoval modrý kabát leteckého
střihu. Na ramenou měli legionáři výložky modré barvy s vyznačenou hodností.
Dívky a ženy měly tmavě modré sukně.5
Fotografie je z pohřbu Karla Kramáře r. 1937, kde příslušníci Šedé legie drží
čestnou stráž u rakve.6
Rozměry: 90 x 139 mm
Jednotlivci se vzájemně zdravili vztyčením paže.7
Šedá legie měla pečovat o tělesnou a mravní výchovu členů v národním a vlasteneckém
duchu. Budit v členstvu smysl pro kázeň, řád a pořádek, pečovat o jeho odbornou výchovu,
seznamovat členy se řády a zákony republiky a tak v nich pěstovati smysl pro svobodný
řád republikánský, vésti členstvo v duchu ryzího vlastenectví. Svaz šedé legie měl hájit
národní ráz československého státu. Za tím účelem byli členi Šedé legie opakovaně vyzíváni,
aby se přihlásili do střeleckých jednot a naučili se tak zacházet se střelnými zbraněmi.
Členky ženského sboru Šedé legie se věnovaly především zdravotnické přípravě.8
Vztah ke komunistické straně charakterizuje citát z Ideologie Šedé legie: „Komunistickou
stranu, která svým programem rozleptává národnostně, mravně, kulturně hospodářsky i sociálně
národ Čechů a Slováků a pokouší se rozvrátiti naši armádu, označujeme za našeho
nejúhlavnějšího nepřítele. Kdo usiluje třeba jen politicky o ohrožení celistvosti našeho
státu, je naším nepřítelem“.9
Mnoho ilustrací ze života Šedé legie doprovází text v publikaci Ivo Pejčocha.10
