Revoluční gardy (RG) byly ozbrojené jednotky českých dobrovolníků, působících od 23. května 1945 do července až srpna 1945 v českých zemích, a to zejména v pohraničí. Jsou to především bezpečnostní sbory Národních výborů, zřizované k výkonu pořádkové služby, dále jednotky obnovované armády, četnictva, policie, finanční stráže a stráže železnice, i jednotky Sboru národní bezpečnosti. Z popudu Ústřední rady odborů tehdy vznikaly Závodní stráže, které se později místy staly základem Lidových milicí.1
Povstalecké jednotky v Praze byly po 11. květnu 1945 reorganizovány na strážní prapory. Náplň jejich činnosti byla strážní služba, bezpečnost, pořádek ve městě, chod internačních táborů a organizace výcviku podřízených jednotek, aby mohly být brzy použity při obsazování pohraničí. Strážní prapory byly rozkazem Vojenského velitelství Velké Prahy č. 8 z 23. května 1945 přejmenovány na pražské pluky a prapory Revolučních gard.2
Pochodující Revoluční garda na pohřbu sedmi obětí, kteří zahynuli při výbuchu ve skladišti pohonných hmot v lese u Obory poblíž Bakova nad Jizerou. Gardisté mají čepice se štítkem a pláště po německé armádě.3 Smutný pochod krásnou krajinou:
Rozměry: 136 x 85 mm
Pohřeb těchto obětí v Bakově nad Jizerou
Rozměry: 138 x 87 mm
Revoluční garda Hnidousy v květnu 1945 zpočátku neměla žádné uniformy. Většina gardistů má civilní oděv, dva vojenskou uniformu československé armády a jeden německou. Příslušník úplně vlevo nahoře má na klopě československou vlajku (je to vidět po kliknutí). Tři mají pásku na levém nadloktí, z toho dva úplně napravo trikoloru (ty jsou lépe vidět po dalším kliknutí).
Pořadí barev je: bílá – modrá – červená. To sice není správná česko-slovenská trikolora, ale gardy nechtěly mít trikoloru protektorátní vlajky. Úplně napravo nahoře v německé uniformě má ještě velikou trikoloru s jiným pořadím barev nad klopou levé kapsy.
Rozměry: 141 x 89 mm
Podle údajů na druhé straně fotografie jde o příslušníka RG 1945 fotografovaného v Plzni.
Rozměry: 86 x 134 mm
Neurčená povstalecká jednotka: Fotografie není popsána, ale vzhledem k velikosti domů, půjde o menší obec nebo okrajovou čtvrť města.
Rozměry: 118 x 87 mm
Na přílbách německé výroby mají ozbrojenci na fotografii stěží rozeznatelné symboly československého státu. Většinou jsou to vlajky. Na rukávových páskách je pořadí barev z hora dolu: bílá, červená a modrá. To je vidět na náhledu výřezu z fotografie.
Z druhé strany dodatečně oříznuté fotografie je napsáno po oříznutí již necelé věnování od partyzánky Vlasty Vejvodové.
Rozměry: 85 x 125 mm
Vojenskému velitelství Velké Prahy podléhaly 3 pluky RG a další jednotky RG. Celkem to bylo 26 praporů (z toho 1 motorizovaný), 14 samostatných rot (z toho 1 tanková, 1 motorizovaná a 1 jezdecká) a 14 samostatných skupin, každá v síle roty. Velitelství oblasti Praha-západ bylo přeměněno na velitelství pluku RG 1, oblast Praha-východ na velitelství pluku RG 2 a úsek Praha-sever byl přeměněn na pluk RG 3. Jednotky protiletecké policie jednotlivých policejních úseků vytvořily základ praporů RG I-VI. Ty zůstaly podřízeny velitelstvím oblastí pluků. Jen úsek I se stal jako prapor RG I součástí pluku RG 3. S tímto praporem přešly do rámce pluku RG 3 i zvláštní jednotky „Praha střed“ (kasárna Jiřího z Poděbrad), velitelství Eliáš „Hlavní pošta“, „Velitelství radničních budov“ a „prapor Svobody“. Z většiny ostatních bojových jednotek byly vytvořeny místní prapory RG. Každý pluk nyní obsahoval 6 praporů RG. Vojenské velitelství Velké Prahy si ponechalo jako vlastní velitelskou zálohu Pohotovostní prapor RG (dříve vládní vojsko), prapor finanční stráže, pluk 1 Svazu národních střeleckých gard, jednotky velitelství „Josef“ (elektrické podniky), prapor Klecany-Chabry, expediční motorizovanou rotu z Hořovic a z Komárna, rotu tanků, obrněné vlaky a bezpečnostní sbory. Podléhal mu i vojenský letecký sklad a automobilní parky 1 a 2. Od 25. května 1945 Revoluční gardy přešly z podřízenosti Ministerstva národní obrany do podřízenosti Ministerstva vnitra. Dne 27. května 1945 došlo k mobilizaci pěti nejmladších ročníků mužstva (odvodní ročníky 1933 až 1937) a osmi ročníků záložních důstojníků (odvodní ročníky 1928 až 1935) do armády. V souvislosti s nařízenou mobilizací Ministerstvo vnitra a Ministerstvo národní obrany nařídilo, aby v době od 12. do 17. června 1945 byly postupně rozpuštěny všechny ozbrojené jednotky, které jsou mimo rámec čs. armády a SNB. Toto nařízení se nemělo týkat ozbrojených strážních oddílů železničních a pátrací služby. Paradoxně tak Ministerstvo vnitra flagrantně porušilo Košický vládní program, když SNB v něm nepředpokládaný odzbrojoval ozbrojené sbory národních výborů, v něm naopak předjímané. Výnos Ministerstva národní obrany č.j. 2979 vl. III/03 odd. 45 ze 13. 6. 1945 pak nařídil i likvidaci Revolučních gard. Následoval jej výnos Ministerstva vnitra ze 3. 8. 1945, který nařizoval SNB prověřit stav odzbrojení RG a dokončit jej.4
V souvislosti s bojem o moc v ČSR v té době byly částí tehdejšího tisku označeny jako „Rabovací gardy“.5