Dobrá Voda (německy Brünnl) je vyhlášené poutní místo. V Novohradských horách je na severovýchodním svahu Kraví hory barokní chrám jako dominanta lokality viditelná za jasného počasí až z Budějovicka, Třeboňska atd. Dobrá Voda byla pro svou mírně radioaktivní vodu a polohu lokality s nejčistším vzduchem v Čechách vyhledávána jako lázeňské místo. Byla nejnavštěvovanějším poutním místem v českobudějovické diecézi, kam přicházeli poutníci nejen z Čech a Rakouska, ale i z Bavorska, Moravy a z Uher.

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1259. Léčivé účinky zdejších pramenů byly známé od pradávna. Na konci 17. století se pasáčkovi z Bedřichova zjevila nad jedním pramenem Panna Maria. Krátce na to zde došlo k několika zázračným uzdravením. Osada se tak rozrostla, že 30. června 1707 byla povýšena na město. Protože sem proudily davy lidí, nechal zde hrabě Vojtěch Languevela Buquoy postavit chrám Panny Marie Těšitelky (1708–1715), faru a lázně. Vedle chrámu, zasvěceného Panně Marii Těšitelce, od neznámého stavitele, byl v roce 1718 postaven zámeček, buquoyská rezidence, v roce 1747 přibyla škola.

Poutní sezóna trvala od sv. Floriána do sv. Linharta (5. května až 6. listopadu), přičemž každoročně přicházely desetitisíce poutníků (v prvních letech po postavení chrámu se odhadovalo až 60 tisíc lidí). Poutní procesí z Čech i Dolního Rakouska přicházela až do roku 1938. Po roce 1945 bylo obyvatelstvo městyse Dobrá Voda vystěhováno a začalo bourání budov, včetně buquoyské rezidence. Byl zasypán i hlavní pramen a hrozilo zboření kostela. V šedesátých letech byla na několik let tradice poutí obnovena. Za normalizace začala Dobrá Voda opět upadat. Po roce 1989 ožila zásluhou turistického ruchu a zásluhou rakouských účastníků bohoslužeb.

U kostela je do dvou malých kašen vyveden pramen čisté vody. Nacházejí se v čelním záběru kovaných mříží pod hlavním vchodem do kostela s trojitým schodištěm.¹