John Locke patří k ústředním novověkým teoretikům společnosti. Na otázku, kdy je výkon moci ve společnosti legitimní,1 odpovídá, že vládne-li se souhlasem ovládaných. Jedině ten jí může poskytnout mandát. Moc má být tedy volena lidem a navíc kontrolována rozdělením na moc výkonnou, zákonodárnou a nezávislou soudní, aby nedošlo k přílišné kumulaci pravomocí, která vždy hrozí překloněním k tyranii.2
Co má takto zdůvodněná a omezená moc zajišťovat? Jejím úkolem je na jedné straně zabránit anarchii a na straně druhé zaručit pole možností jedince - individua, které by mělo mít prostor (v rámci daných zákonů) realizovat své chtění a zájmy.3
Lockovo myšlení se stalo základním kamenem evropského politického liberalismu (liber = svobodný).4
