Československé odznaky a distinkce polního praporu byly stejné jako u jednotek v Anglii, ovšem bez domovenek na rukávech. Pouze zimní doplňky, jako ušanky, kožešinové pláště (nošeny především důstojníky a strážemi) a válenky, stejně jako nábojnicové schránky byly stejné jako u Rudé armády. Výzbroj byla sovětská. Za extrémních mrazů byla pod bíle natřenou britskou přílbou Mk II nošena khaki vlněná kukla jako ochrana před omrznutím.²

Po přeskupení na brigádu obdrželi ke stále používaným battledressům nové soukenné pláště. Barevná označení podle předpisů čs. armády ve Velké Británii byla spíše ojedinělá (výjimky byly z praktických důvodů např. u zdravotníků, kteří měli lemovky nárameníků i podložky distinkcí v černé barvě). Ze sovětských výstrojních součástí přibyly přílby vz. 40 a pro zimní období prošívané kazajky. Důstojníci nosili vedle battledressových bund jezdecké kalhoty s holínkami. Vedle toho byla obvyklá zejména u vyšších hodností otevřená blůza a čepice se štítkem. V poli pak velitelský sbor nosil i polní čapku (lodičku) vz. 21 a nižší důstojníci a rotmistři i otevřenou blůzu mužstva. Ke koženým opaskům byly mužstvu dodány i přezky z mosazi se znakem ČSR, kromě holínek.³

Od roku 1944 dostal celý sbor upravené, v SSSR šité uniformy vz. 21. Nové stejnokroje, odznaky i knoflíky byly zhotoveny v sovětských dílnách (z khaki sukna z amerických dodávek). Na stejnokrojích tankistů byly–především u důstojníků–rozlišovacím emblémem původní znaky obrněné vozby československé armády do roku 1939, tedy šipky v kruhu. V poli osádky tanků oblékali khaki plátěnou kombinézu i ochrannou kuklu sovětské provenience. Velitelé tanků s oblibou používali dovezené britské kožené vesty. Stejnokroj v barvě khaki byl v SSSR součástí výstroje nejen pozemních jednotek, ale i československých stíhačů.⁴