Obec Soběnov leží asi 3 km východně od soutoku řek Černé a Malše. Patřila k velešínskému panství a vždy zde převažovalo české obyvatelstvo.

Poprvé je zmiňována roku 1358 v souvislosti s místním farním kostelem sv. Mikuláše. Kostel vznikl ve 14. stol., v 17. stol. byl barokizován, roku 1833 však stejně jako celá obec vyhořel. Popelem tehdy lehly všechny budovy v obci, fara, škola, zničeny byly veškeré listiny a památky. Během několika desetiletí byl Soběnov znovu postaven, kostel byl obnoven roku 1853.

Soběnov je východištěm výletů do Slepičích hor a do kaňonu Černé. Řeka se zde prodírá přes žulové balvany místy, která pro plavbu vorů znamenala značné nebezpečí. Dnes je většina její vody vedena k elektrárně tunelem pod protrženou přehradou. Na pravém břehu Černé jsou zbytky hrádku Sokolčí, od nichž je do údolí pěkný pohled. Žulové boky tu vytvářejí v prudké stráni několik menších jeskyněk, větší pseudokrasová jeskyně leží na pravém břehu, na červené turistické značce.

Soběnovská vrchovina je centrální částí Novohradského podhůří. Od roku 1995 je vyhlášena přírodním parkem. Kromě živé i neživé přírody jsou zde chráněny i historické hodnoty osídlení a krajinné architektury. Do přírodního parku náleží celé údolí říčky Černé a zejména Slepičí hory, které tvoří nejvyšší část území, s vrcholy Kohout a Vysoký Kámen, zvaný též Slepice. Nižší kopce Besednická hora, Jeseň a Lindlův kopec jsou nazývány „kuřaty“. Kromě nejsevernější části je území budováno granodioritem – balvany, kamenná moře a několik mrazových srubů jsou důsledkem jeho zvětrávání. Slepičí hory jsou porostlé především smrkovými lesy, nejcennější porosty, které se svým složením blíží původnímu lesu, se vyskytují v přírodní rezervaci Vysoký Kámen. Kromě smrku je zde zastoupena i jedle, buk a další listnaté dřeviny. Na vrcholu Kohout se plánuje stavba nové rozhledny, která by měla nahradit zchátralou triangulační věž, z níž býval pěkný kruhový rozhled.¹