„Archaické myšlení nezná ‚otázky‘ v pravém smyslu slova. Příběhy o vzniku kosmu (kosmogonie), bohů (theogonie) a lidí (antropogonie) odpovídají na základní problémy lidské existence, aniž má člověk potřebu svou situaci ve světě dále upřesňovat. Místo lidské bytosti v kosmu je prožíváno a chápáno intuitivně a podpíráno tradicí (mytologie).¹