Na celkovém pohledu na leteckou část „Dopravní haly“ Národního technického muzea v Praze jsou například letadla MIG-15 a pod imatrikulační značkou OK-AHN letadlo Beneš–Mráz M-1C Sokol.
Konstruktérem prvního poválečného československého letounu M-1 Sokol byl spolupracovník Pavla Beneše, ing. Zdeněk Rublič. Novým typem navázal na tradici ing. Beneše. Konstrukci M-1 Rublič promýšlel již před koncem války a pojal ji jako technologicky velmi odlehčenou a zjednodušenou pro snadnou sériovou výrobu. Podvozek koncipoval jako zatahovací. Část kol za letu vyčnívala mimo obrys profilu křídla, což byla ochrana letounu v případě nouzového přistání. Prototyp označený M-1A (OK-ZHA) poprvé zalétal 9. března 1946 kpt. Josef Koukal. Na zvýšený zájem světového trhu o tří až čtyřmístná turistická letadla zareagoval Z. Rublič verzí M-1C. Rezerva nosnosti a výkonu motoru umožnily nést třetí osobu bez velkých úprav. Za přední dvě sedadla umístěná vedle sebe bylo v ose kabiny instalováno třetí. První exemplář s imatrikulací OK-BHD byl dokončen 16. února 1948. Během testů se při obsazení třetího sedadla projevila podélná nestabilita, způsobená posunutím těžiště dozadu. Rublič problém vyřešil tak, že vnější části křídla byly nastaveny
do mírného šípu, čímž byla upravena centráž letounu. V této podobě se začal Sokol vyrábět sériově.
Dne 1. dubna 1947 odletěly z Prahy dva stroje (OK-AHN a OK-AHK) s osádkami Mlejnecký-Sajfrt a Nováček-Kunz
na velký propagační let do Kapského Města. Do cíle však dolétl 26. dubna pouze Sokol OK-AHN, druhý letoun havaroval v Nairobi
po nárazu do elektrického vedení. Posádka z těžce poškozeného stroje vyvázla jen s lehkým zraněním. Na zpáteční let OK-AHN
odstartoval 1. května a 28. května přistál v Ruzyni.